Kickbook 2018

 Blbý řeči, koloběžka, knížky, hory, jídlo a všemožný můj pohled na svět. Sledovat mne můžete i na instagramu.

31.5.2018 - Den 151 - V relativním předpokladu dneska je poslední květnový den na točení km. Ale už po probuzení nohy těžký a gumový a dělat něco přes závit raději nechci. Takže plán je jasný, dopsat nějaké resty a snad si je budu všechny pamatovat ...

30.5.2018 - Den 150 - Ráno mám relativní čas, jelikož nejdeme na kancl, ale pracovně pryč, tudíž padla volba opět na kolečko kolem Ostravy. Sice už z toho relativně blbnu, ale kde jinde v okolí najít 41km okruh v relativní rovině? No na Opavsku určitě ne. Nachystám svačinu, lehce posnídám a už fičím, ale naopak než v neděli. Nohy jsou takový lehce vytahaný, ale na správně nafukaných kolech to perfektně jede. Než se napojím u Ostravice za mostem cyklostezky, potkávám hromadu, ale fakt hodně velkou hromadu cyklistů. Jo a málem bych zapoměl, že i když jste na hlavní, nemusí to znamenat že máte přednost. Pro mistra ego za volantem trojúhelník "Dej přednost v jízdě" nic neznamenal. Takže dostal počastováno slovní přednáškou a raději pro klid duše jsem ho pustil do křižovatky jako prvního, protože strašně spěchal a já nechci být přejetej. No a pak až domů taková klasika, která tu byla napsána několikrát ...

27.5.2018 - Den 147 - Než-li po víkendu stráveným v jiném městě ztrácet čas vybalováním, praním a já nevím čím ještě, beru raději koloběžku a vyrážím na stejné kolečko, co v pátek. No ale než dojedu na přejezd ve Svinově, vidím po pravici bouřku, která nepřipomínala lehký letní deštík. Kontroluji proto meteomapy na telefonu a zjišťuji, kdy bude pršet. Prej bude, takže pojedu nejdřív na Landek a tam se mohu kdekoliv případně vrátit dom. Zmoknout opravdu nepotřebuji. Nakonec bouřka nebyla a já si odjel celý páteční kruh, jen v opačném směru. To počasí mi připomínalo naše ženské drahocené polovičky, když si v obchodě vybírají kabelku a nemohou se rozhodnout, jaká barva by se jim nejlépe hodila k oblečení v šatníku.

25.5.2018 - Den 145 - Jelikož před odjezdem na víkend dopryč nemusím trávit čas na kanceláři, bylo potřeba se trochu provětrat a jak jinak, než na trochu delší trase kolem Ostravy. To by šlo.

22.5.2018 - Den 142 - Po nedělním venkovním pracovním prodeji a pondělí 12h práci, relativně odpočatý opět klasická houpavá časovka do Polanky n. Odrou ke kostelu a zpátky. Pokud něco funguje, není třeba to měnit. Ráno jen proběhla malá změna a to v podobě menší snídani ve formě ovesné kaše. A jak se hned lépe jelo. Pak po cestě se mne snažil předjet cyklista, ale aby to neměl tak jednoduché, přidával jsem trochu do tempa a cyklista se nestačil držet ani v háku. Jeho smůla. Já se alespoň konečně trochu zahřál, jelikož byla trochu zimečka a já to s oblečením nepřeháněl. Ráno opravdu krásný východ slunce, vše se probouzelo a všude jen klid. Až na vrzající řetězy od cyklistů. NAMAŽTE SI TO! Doma jen uklohnit oběd a běžet do práce a pak do druhý práce a tak dále ...

19.5.2018 - Den 139 - Druhé letošní kilečko a Štramberský Jasoň. Pár písmen napíšu, později ...

18.5.2018 - Den 138 - Včera a celou noc nám pršelo a ráno byly podmínky příznivé se alespoň trochu projet. Po dlouhé době vyrážím na lačno doufajíc, že to přežiju. Alespoň si mohu dát větší snídani. Trasa je předem vybrána a vede houpavým profilem s krásnými výhledy až do Polanky n.Odrou ke kostelu, kde mám otočku po 10km. Bohužel ty panoramatické výhledy na Beskydy kazí mraky na obloze. Koukat na cestu je velmi potřeba, jelikož po dešti se všichni slimáci a kdovíjaká plazící pomalá příroda vyrojila na cestu, tak není potřeba je rozjezdit. Na ranní trénink 20,6km není špatné. Doma pak byla zasloužilá odměna ve formě ovesné kaše na snídani. A pak hurá do práce ... 

16.5.2018 - Den 136 - Ráno vstávám dříve, i když nemusím. Venku čerstvě po dešti a okolní domy zahaluje mlha. Tím je rozhodnuto, že se ráno projet nepůjdu a vynahrazuji si to odpoledne. Překvapivě končíme v práci dříve a po dpštrachání se dom stále zvažuji, kam pojedu. Nenapadá mne lauter nic. Prstem projíždím mapu na telefonu a stále si říkám, že tam je kopec, tam je moc kopců, to je moc daleko a tak. No nakonec vyrážím a přes Hošťálkovice (rozhlednu a vysílač) se dostávám až na okraj zástavby města Hlučín. Pak se cesta stáčí najednou doprava a ejhle, cesta rozkopaná a ještě do kopce. Když se vydrápu na kopec, naskytnou se příjemné výhledy jak na Ostravu, tak Hlučín. Vypadalo to opravdu pěkně a provoz taky nikterak velký. Následovala krátká pauza na fotku a už to sjíždím nemalou rychlostí z kopce do Ludgeřovic a pak dále na Landek, kde se napojuji na cyklostrádu kolem Odry. Mraky na obloze sice vyhrožují deštěm, ale nakonec to je jen strašení a převládá slunce. Pak už stačilo jen počkat na přejezdu ve Svinově na vlak, vyjet lehčí kopec na Porubu a konečně doma. Celkem to dalo příjemných 31,6km.

26.2.2018 - Den 57 - Původní plán byl ten, že ráno si dám ještě tréninkové kolečko kolem baráku. Avšak člověk míní, příroda mění. Teploty spadly až na -14st. a v takovém marastu já fakt nepojedu. Vzpomínám si, jak při -10st. mi pořádně vymrzly prsty na rukou a nebyl to zrovna pocit, který bych chtěl znova prožít, i když právě bolest je to, co posouvá naše limity. Takže posunuji budík na pozdější čas, vstanu, nachystám se do práce a odcházím hákovat. Dneska máme na pekárně zaučující se novou posilu, takže práce pěkně odcejpá. Dneska se dokonce nenervuji i při krájení dortu, což je jev velmi nevítáný a dal by se přirovna k zázraku. Večer mne čeká ještě přesun do Albrechtic za taťkou. Kosa je řádná a při čekání na vlak mám pocit, že mi umrznou a ve vlaku upadnou mé uši. Děsná klemra. Cestou z nádraží do tepla nasazuji velmi vysoké tempo, abych co nejdřív byl z toho mrazivého pekla pěkně v teple. Pak už jen válečka u tv a spát.

25.2.2018 - Den 56 - Nedělel téměř jako každá jiná. Dneska končí další zimní olympijské hry a Rusko naposlední chvíli loví zlato z brankoviště, i když Němci měli k tomu sakra blízko. Tím mám na mysli lední hokej. No já ráno uvařím jednu snídani do hrnku (myšleno kafe). Mojí ženě to takto stačí a neodvážím se znova říkat, že se má nasnídat. Balíme sakypaky a jedeme směr domov. Venku řádně přituhuje, cesta je mrazivá. Stihneme koupit oběd do vlaku, obejít levné knihy a antikvariát na nádru. Opět koupená další kniha, levné knihy jsou zlo největšího kalibru. Ve vlaku opět si vyslechneme výkvět dětské zoo, tedy pardon, Skautů, co se chovají jak zvěř, ale od Vyškova je klid a čtení knihy jde o to pohodlněji. Člověk jen slyší svištět a pískat vítr za oknem a pod nohama drkotají koleje. Na odpolední trénink kašlu, mám ještě dost práce, sepsat víkendový elaborát na kickbook a uvařit si. Proto dneska je fotka v duchu ,,Hoď si nohy hore"!! A zítra opět do rachoty ...

24.2.2018 - Den 55 - Ráno tedy začíná spíše tak, že mačkáme palce u televizních obrazovech a fandíme Ester Ledecké, aby si na tom snouwboardu dojela pro zlato a taky že to cinklo. Paráda. Pak dělám doprovod moji ženě cestou do školy, aby se náhodou neztratila. Cestou zpátky na penzion to vezmu otočkou v albertu, kde si koupím čokošku na nervíky. Něco popracuji, trochu pocvičím a pak najednou zjistím, že hrajeme hockej s Kanadou o bronz. No, že bych tomu přeci jen dal šanci ?. Když počítadlo ukazovalo prohru 1:3 takjá osobně nevěřil, že tohle dokážeme otočit a vybojovat cenné kovy. Nakonec odjíždíme s Korejskou bramborou. No odpoledne vyzvedávám ženu kousek od Mendláku, zajedeme do Vietnamských baget na Pho BO, pořádnej kotel polévky, která nasyytí i největšího jedlíka. Poté to korunujeme sladkou tečkou v Kafé a kobliha pořádnou koblihou. Poté se se setkáváme u falusu, nejznámějšího brněnského orloje s Tomem. Ano, s tím Tomem, co na jednokolce objel kde co a dostal se kde kam. Nakonec zaparkujeme ve Veselé čajovně, kde hodně dlouho plkáme o všem možném, zkřížíme pivo s dýmkou a pak je člověk rád, když vyleze kopec na penzion. Troufám si říct, že s Tomem se ve Štatlu budeme potkávat častěji.Dík, bylo to fajn!

23.2.2018 - Den 54 - Dneska nespěchám na kancl, ale na vlak. Jedu s ženoů do Štatlu. Ráno opět mrazivých 34,9km. I když byli pocity, že fakt umrznu a nejraději bych se na to vysral, překousl jsem to a dojel dom. Podíval se na lední hockej v utkání český tým versus rusko. Po druhé třetině to raději vypínám (stejně se na to nedá dívat a prohra je jasná). Šalinu dobíhám tak tak. Po několika hodinách trmácení se vlakem vystoupit ve Štatlu na nádru. Zavést věci na penzion a pak se toulat Štatlem. Dneska bych to viděl na gastro toulání. Ale aby toho nebylo málo, v antikvariátu si opět kupuji další knihy. No nejdřív se stavujeme v Tržnici Brno, na výtečný hamburger od Maso-Klouda. Přesně ten typ hamburgeru, co mám rád. Vysoký kus masa, žádný salátek a rajče. Houska sušší, ale celkový dojem byl vynikající. Pak zkoušíme dobroty v bistru Vietnamské bagety na Pekařské. Kuřecí bageta nezklamala a chutě vytříbené a večer to dorážíme pitím Starobrna na penzionu. Jo a jeden poznatek na závěr. Jako Ostravák znám více bister a podniků v Brně, než v Ostravě. Že bych se jídlu, které ochutnám věnoval zvlášť na tomto blogu ? Uvidíme ... 

20.2.2018 - Den 51 - Ráno bleskurychle přečtu deníček a zjištuji, že dneska chybí 30 km, abych ťuknul do 300tovky za únor. Oblíct, zapnout světla a jedém. Zima je docela přísná, nějakých -10 stupňů, ale cesty suché a sníh jen kolem cesty. Přes Krpole na Klimkovice a dom. Cesta ubíhá relativně vpoklidu, až na tu útrpnou zimu. Začínají mi omrzaz konečky prstů v rukavicích, prdel téměř necítím a občas mi přimrzne sopel na šátku. Potom zjišťuji, že mi bude pár km k vysněné mětě chybět. Tudíž musím určité části cesty projet tam a zase zpátky a pak zase tam. Při tozbřesku dojíždím dom, tedy spíše nějakým božím zázrakem tu koloběžku dotlačím. A 30tka v kapse. Zbývá 8 dní do konce února. Pak klasicky na kancel, trochu zaúčtovat a pak přesun do Albrechtic. Poskládat sedačku z Ikey bez návodu, to přece nemůže být žádný problém, no ni? Pak už jen s taťkou leháro u televize.

19.2.2018 - Den 50 - Ajajajaj. Už je to tady zase. Jako správný hrdina ranní šichty vypínám řvoucí budík v 5. Stačí jen nasnídat a uvařit si přílohu k výbornému masu, co mi uvařila moje malá žena ♥. Vše rychle sbalím a fičím do pekárny, něco dobrého upéct. Jó tak jako vše probíhalo dobře, až pak ke konci dne jsem svým učiněním něco totálně zvoral a večer usínal s pocitem, aby to byl jen sen a zítra aby to bylo tak jako vžddy. Ty víš ♥

18.2.2018 - Den 49 - Poklidná neděle, poslední ranní snídaně a kafe a oběd s mojí ženou ♥ Poté dokoukat oscarový film Revenant a vyvětrat se na koloběžce. Jo a abych nezapoměl, tak ještě návštěva u mamky a cestou dom rychlý nákup v Lidlu. Tož pěkná neděle.

13.2.2018 - Den 44 - Konečně se ráno doprávám denní rutinu odrážení. Jenže ouha. Co vylezu ven, tak začíná se spouštět z oblohy sníh. Čím dál více ukrajuji km, tím sněží více a tím více leží i sněhu na cestě a já si vzal na tu uplně super hladkou obuv. Každý odraz je utrpení a odraz tak na půl. Sníh na koloběžce je snad všude a je ho více a víc. Nasrání se každým odrazem zvyšuje a nevím jestli začínám více nesnášet sněžení či něco jiného. Doplácat se domů je totální utrpení a místo aby koloběžka způsobila radost, tak dneska je to opět opak. Den je pak takový nějaký. Divný. Večer to trochu napravuje autorské čtení s kytarou v podání Daniela Landy. Samozřejmostí je, že se této akce účastním s mojí krásnou ženou ♥. Plno krásných písní a pozoruhodné příběhy z Obvšeníku. Landa je pro některé milován, pro některé je zatracován. Patřín do první skupiny. Obdivuji to, co dělá, jelikož to má hlubší smysl, poselství a pointu. Takže si najděte svou runu a nechte se jí provázet životem.

12.2.2018 - Den 43 - Odedneška si troufám říct, že nesnáším pondělí. Vlna negativit jede na plné obrátky a pořád se přidává něco dalšího. Může to mít konec? Připomíná mi to život. Někdy to vypadá jako slunce plující po obloze, někdy vám život nakládá na záda čím dál těžší náklad, dokud nepadnete na kolena, či se nezarazíte až po pupek do půdy. Takže asi tak.

11.2.2018 - Den 42 - Dneska je to dvoufázovka  + rozhejbání mobility. Ráno začínám tím posledním, a to rozhejbání se, trochu zlepšení držení těla a mobility. K tomu si pocucávám pěkně magnezku. Po snídani valíme na bazén, kde si dávám tak lehce 2,5km do hodinky. Jakože na to, že bazén mé tělo nevidělo ani nepamatuji, tak to docela ušlo. Ve sprše nebyl problém si chytnout místo, přece jen pod studenou vodou nikdo není a očividně ani nebude. Ten šok mne probouzí zpátky do reality. Určitě parádní věc, doporučuji vyzkoušet. Dávám s taťkou jeden rychlý oběd v Asia bistru a potom šupem dom. Slunce vystrkuje paprsky a na cestě úspěšně odtéká to bílé z nebe padající tento. Takže si dávám další tréninkovou jednotku, lehkou dvacítku. Jo, místama to silně klouže a hlavně z kopce mám prst na brzdě, stažený půlky a smrt v očích. Lidé jako vždy opět nechápavě kroutí kebulemi. Pak už jen skáknu nakoupit (považoval bych to za 3tí tréninkovou jednotku) a pak doma nějaký povinosti, dopsat tento článek a valit do pelechu. Čiao

10.2.2018 - Den 41 - Vlakem se ráno přesouvám do Albrechtic a odtud s taťkou do sauny v Ligotce. Trochu posunout limity termogeneze a proto při psaní tohoto článku neustále usínám a cítím se jak přejetý tankem. Sauna má na mne tak trochu opačný. Místo toho, abych se zregeneroval a odpočinul, tak jsem přesný opak. Pokud neusnu, tak možná uvidím i večerní program v tv.

9.2.2018 - Den 40 - Jelikož napadl sníh a cesta spíše připomíná ledové koryto na boby (přihlédneme li na letošní zimní olympiádu) a tak se nedá nic dělat, koloběžka musí jít trochu stranou. Takže ráno trochu cvičeníčko a pak více jak kilometrová chůze na bus (nesnáším běh a k smrti ho asi budu nesnášet. Takže moje rozhodnutí padlo na delší chůze na bus nebo z busu, z kanclu na kancl). Trochu práce s ženou na kanclu ♥ a pak i společný oběd. Ještě spolu kousek šalinou a pak každý svým směrem. Pak tam šoupnu dva kousky, Beskydský ležák s Lukim a pak už doma jen lakové lážo plážo a spíše nuda.

8.2.2018 - Den 39 - Divný. Čím spím méně a ráno stihnu zajet tréninkové kolečko cítím se méně unavený, než dneska. A to jsem spal skoro 8h a nic nedělal. Po celý den v práci se mi otevírá huba, oči zavírají a spíše jsem neproduktivní. S takýma zaměstnancema bych vyrazil dveře. Prostě den blbec dneska. Jo a k tomu ještě mega nasněžilo, teda včera nasněžilo tak skoro 4 metry sněhu. To kecám, ale ta kalamita na silniccíh na to vypadala. Takže taková překombinovanost všeho. Snad bude zítra lépe.

7.2.2018 - Den 38 - Vstávám, ale nechce se. Do myšlení se vkrádají červíci pochybnosti a mám chuť zalézt spátky do pelechu. Pro dnešek je plánovaná 30tka, myšleno 30 km, nemyslím ženskou. I když netuším kam vyjet, nechci žádné kopce, tak to vezmu na Klimkovice a kousek na Hýlov. Mrazy trochu polevili a jede se fajně. Je tma tmoucí a mi stále v hlavě zní kousek refrénu z této písně ,,S nadějí, porazit tě nemohou" a přemáhá mne pocit nesmrtelnosti. Po jednom vyjetém kopci v Hýlově, kousek přes sanatoriem to otáčí směr domov, dneska to dám. Pomalu svítá, ale není to tak úchvatné, jak včera. Dneska to trochu kazí mlha, mraky či smog. Ale jinak velká paráda. Tachometr doma ukáže 30,5km a tak pro dnešek splněno. Koupačka a snídaně a může se vyrazit do práce za ženou ♥. Zbytek dne už je jen obehraná a ošoupaná písnička, pořád stejná ... 

6.2.2018 - Den 37 - Na dnešek meteorologové vyhrožují holomrazy. Laicky řečeno konečně mrzne. V plánu je ranních 20km. To bude kruťárna. Ale zmíním to, co občas píšu. Nepřemýšlet nad tím a udělat to. Čím více nad tím rozmýšlíte, tím více se vám nechce. Jelikož je sice mínus 10 pod nulou tak to není tak strašné, nefouká. Do Polanky ke kostelu a zpátky. Klasika, která neomrzí. Na cestě lehce nasněženo, občas kus ledu a všude kolem ticho a klid. Při otočení směru směr domů, obloha je ve stavu svítání a tolik barev snad nedokáže vykouzlit kdejaká UltraHD televize. Nemám televizi, stačí se dívat na přírodu. Cestou zpátky už trochu více promrzávají končetiny, ještě vycvaknout fotku a už za světla dojezd domů. Taková zima by mohla být častěji, říkám si ...

5.2.2018 - Den 36 - Tak pondělní klasika. Opět v pekárně, pondělní pracovní rozjezd a tak. Hlavně vklidu. Tak alespoň jedna víkendová fotka.

31.1.2018 - Den 31 - Ráno se už netrpělivě převracím a vrtím v posteli a čekám, až konečně zazvoní budík a já mohu vystartovat. Profil dnešní trasy je jak vylámaný hřeben, pořád nahoru a dolů, nahoru a dolů. Při oblékání zjišťuji, že už by to fakt chtělo vyprat (dámy prominou) a již ve 4:38 vyjíždím do tmy na dlouhou štreku. Teda to, co já si ráno zajedu tréninkově, někteří mají na celodenní výlet. Každý to máme jinak, v tom je koloběh krásný. Počasí je dobrý. Zima a lehce pofukuje bez sněhu.  Ukrajuji kilometry a na 10km, kdy zdolám asi ten nejtáhlejší kopec na Mexiko z Vřesiny mám totálně ztvrdlé nohy. Totální únava a vyčerpání. Zastavuji a trochu se procházím, vytřepávám nohy. V hlavě pořád zní ,,Nejsi žádná sračka, musíš to dojet". A tak jedu dál přes Klimkovice na Jistebník. Jistebník bylo pro mne záchranné lano. Z prava, tudíž asi na dvou-třech hodinách vyjíždí z postranní ulice postarší paní na nákup. Asfalt je mírně z kopce a mužské ego říká ,,To půjde". Kopu do vrtule, připisuji si skalp a nohy najednou lehké, lehké jak jarní vánek na poli. Zastavuji na nějakou chvíli na nádraží s myšlenou udělat nějakou fotku, ale paní výpravčí co přišla vytírat čekárnu mi tyto plány trochu pozměnila. No a pak zbývalo nějakých 13km dom. Dopíšu později, letím na bus a do práce.

30.1.2018 - Den 30 - Poněkud žiji v naivní představě, že dneska je poslední den ledna. Oči otevírám ve 4:30, za okny slyším bičování deště a větru o parapet a tak nějak se zpátky zavrtávám do peřin a posouvám budík o hodinu. 10 minut před budíkem mi píše taťka, že ať se na to dneska vykašlu, že je venku hnusně. TAk teda definitivně vylezu, obleču se a vyjíždím. Sice pozdě a nebude to na dlouhou vyjižďku, ale zkusím co to půjde. Můj směr vede kolem Odry, cestu od Honculi na Svinov jsem už nejel dlouho. Slunce pomalu vychází, odfotím nějakou fotku, dotočím nějaké dotáčky do videa a před 8 dojíždím ještě na kus řeči do pekárny a před 8:15 su doma. Píše mi žena, že se jede dřívějším busem. Takže to, co trvá minimálně hodinu se snídaní, zvládám za 10-12 minut bez snídaně a bus stihnu. Šikovnej chlapec. Pak jen práce a práce a sezení s těžkýma nohama. Jo a pak má naivita narazila tím, že leden nemá 30 dnů ale 31, tudíž zítra mohu natočit ještě nějaké km. Hurá

29.1.2018 - Den 29 - Další pondělí. A jak věrní čtenaří už znáte, tento celý den trávím v práci v pekárně a moc vyjimečného se nestalo. Večer se mi naskytl alespoň krásný západ slunce a já se tak mohl pokochat a nejedno oko téměř nezůstalo suché. No a pak dom.

28.1.2018 - Den 28 - Dneska jen odjezd z Brna, vyzvedáváme otce v místě, kde lišky dávají dobrou noc a jedeme směr Ostrava. Polívka a malinovka u Čendy je téměř klasikou na cestách do Ostravy. Jelikož přijíždíme velmi v dobrý čas, kopnu do stupátka a vyjíždím ven ještě před 15h. Vymyslel jsem si takovou klasiku kolem ostravy, co má 41km. Přehopsat přes město do Hrabové, pak kolem OStravice až na Landek a pak zpátky do Poruby. Dávám tomu trochu lehce ostřejší tempo a tak za světla dojíždím až skoro na Svinov, tudíž se nemusím bát, jelikož tuhle cestu mám po tmě naučenou nazpaměť. Pejskaři a chodci opět jako pomyslná třešinka na dortu. Oni se prostě nenaučí a očividně ani nechcou nějakým způsobem fungovat s námi, jako koloběžkáři a cyklisty na jedné cestě. Ale tady bych házel hrách o stěnu marně. No po příjezdu dom se pod sprchou vracím do reality a to ještě musím jít nakoupit nějakou krmi, bo doma je prázdná lednička a spižírna. Cestou domů už sotva lezu, začínám pekelně cítit ty nohy. Bohatá večeře mi spravila chuť do života a to, že jsem sežral celou oříškovou čokošku bych raději ani neměl psát. Tak, mám dopsáno a mohu jít do pelechu. 

27.1.2018 - Den 27 - Dneska se skoro nic neudálo. Ráno odvezu mou ženu ♥ do školy a pak přepisuji pro ni článek a pracuji. Poté odpoledne ji vyzvedávám a razíme směr  štatl centrum. Trochu se projdeme, obhlídneme památky, zelák a další uličky a nevynecháme oblíbené levné knihy, kde nás skoro nic nezaujalo. Nakonec skončíme na jídle ve Vaňkovce u draka a alespoň za mne se té Bagetérii Boulevare či jak se to jmenuje, opět dlouho vyhnu obloukem. Na obrázku velký hogo fogo a za tu cenu si můžeš objednat pizzu a najíš se více. Poté zabrousíme do obchodu sklizeno a kupuje tuž takový  velice dobrý kousek vína. Za tu cenu by mohl být. Ale jak je víno vynikající, zjistíme až po otevření. Tak vynikající víno jsme oba dlouho neměli a nepili. Rychle to stoupá do hlavy a z nás dvou první odpadám do věčného spánku. Ale spalo se velmi dobře. Jo a pokud tohle čte někdo z vinařství Špalek a chtěli by domluvit spolupráci, email je v sekci Autor ...

   26.1.2018 - Den 26 - Á tak dnešek začal docela nevině. Vyspávám se dorůžova, pak rozjímám a pak skočím nak oloběžku natočit pár km konečně za denního světla. Takový ten neskutečný pocit, když věci, které potkávám většinou za tmy mohu pozorovat za denního světla. A překvapuje mne, kolik detailů se v té tmě ztratí. Po 12:30 se ujímám kormidla vozu a vyrážím s ženou ♥ a taťkou směr Brno, avšak toho posledního vykládáme už po půlce cesty. V Brně trochu bloudíme, jelikož navigátor zaspal. Nevadí, to se přece stane. No a pak společný večer ve dvou ♥ a brzo do peřin.

25.1.2018 - Den 25 - Dneska asi jenom krátce. Nejdřív dobrý dník s ženou ♥, na konci na ho*no. Ještě tu první pokutu od revizora musím trochu strávit. Pak to možná bude dobrý.

24.1.2018 - Den 24 - Nejdříve práce, pak zábava. Dopoledne a kus odpoledne sedíme s ženou ♥ na kanclu a pracujeme, až se z nás kouří. Po došmatlání dom vytahuji koloběžku, bo má doma smutný voči a letíme nocí po prázdné cyklostezce. Téměř nikdo nikde a občas nějaké rušivé vzruchy v okolí a moje občasné leknutí.  Jo tak v příjemném rychlém tempu si dávám 25,6km. Blažený úsměv od ucha k uchu. A to mi ještě přišel potvrzovací email, že jsem registrován na 24h Ústí n. Orlicí se startovním číslem K4. Už není cesty zpátky.

23.1.2018 - Den 23 - Ráno koukám z okna a napadl malinký poprašek sněhu. Musím vyjet. Vyjíždím ven, sníh krásně křupe a sviští pod koly. Jedu se projet jenom tak lehounce kolem baráku a vyfotím se i se sněhulákem. Taková malá drobnost, kdo někdo vytvoří a já (no možná i ostatní) mají z toho radost, ale moc dlouho nevydrží. Pak jen na kancelář dodělat věci do dph a pak s ženou ♥ do naší oblíbené sýrárny pro pečivo a drobnosti a pak se rozloučíme, zamáváme si a pak dom.

22.1.2018 - Den 22 - Dnes máme opět klasickou pondělní 12h v pekárně a přes den se skoro nic neodehrálo. Ale jedno příhodu vám musím vypíchnout. Mohlo by se to třeba nazývat ,,Kouřící mikrovlnka". Ohřívám v misce čokoládu s máslem na dortovou polevu. Nějak se zaklapla mikrovlnka a nevěnuji tomu pozornost. Pak kolem ní procházím a kouři nevěnuji pozornost. Při druhém pohledu na kouřící mikrovlnku ihned přiskočím, otevřu dvířka a snažím se vylovit misku s připečeným čokomáslem, ale mojí neohrabaností mi vše padá na zem. Taková pěkná zkáza a smradu jak v cařihradu. Jo, občas mám v pekárně zábavu.

19-21.1.2018 - Den 19-21 - Příjemný víkend s ženou ♥ v Brně.

18.1.2018 - Den 18 - Po ránu lehký ťukec na beňasu s mojí malou hráčkou ♥, abychom nevyšli z formy. Už se nám pomalu z toho stává čtvrteční klasika. No a pak do práce a odpo do holiča, ať nejsem zarostlý, jako ezop (znáte Pelíšky že?). No pak následná sněhová buřka a večerní čumění do zdi. Jsou ty dny stále lepší a lepší.

17.1.2018 - Den 17 - Asi to stejné, jak včera, ale bez cvičení. Po příjezdu dom z práce mne přepadly nějaké chmury, ta se vybílila lednička a pak jen čumění do zdi. I tak to někdy dopadá, můžete se cítit sebevíc silnější, ale pak vás zlomí kravina.

16.1.2018 - Den 16- Dneska asi jen krátce, protože když je to nezajímavý, nikdo to nečte. Práce, práce, práce a pak, jelikož opět začlo zase sněžit, tak zůstat doma a domácí cvíčo. Takže asi tak.

15.1.2018 - Den 15 - Ničím vyjimečný den. Další začátek týdne a já v pekárně a 12h směna. Povedlo se mi překvapit ženu, moje ♥ a pogratuloval jsem ji, že to se mnou vydržela další měsíc s přáním, aby ještě jeden další to vydržela. Připomínat si pěkné chvíle stojí rozhodně za to. Pak se musím z okna koukat jak se kácí zdravý strom a musí něčemu nebo někomu ustoupit. Budu zvědavý, jestli se vysadí nový. No a za tmy opět domů.

14.1.2018 - Den 14 - Spím tak jakože hladce obratce. Ráno vstávám brzo, abych se nachystal na cestu dom. Vystrčím čumák na balkón a div mi neumrzne. No, dneska to bude krušný. Nasnídám a sbalím se, rozloučím se s taťkou a teď už je to jenom na mne. Je hodně pod nulou, tak asi -6st. a o dost sušší vzduch a větší zima a to vše je korunováno nádherných východem slunce. Za klidného provozu na cestách probíhá cesta příjemným tempem, avšak pomalým. Z kopců mi lehce promrzá hlava a tak přidávám další vrstvu. Před 15tým km pookřávám u teplého čaje z termosky a trochu se zakousnu do toastu. Od této chvíle se má hlava pere s dlaní pravé ruky, která i přes rukavici promrzává, přitom levá ruka je cajk. Takový zlváštní pocit, kdy člověk neví co dělat. Do toho šílená zima, každá obyčejná potřebná věc se v rukavicích stává nesmyslně složitá. Před 10h mi přijede Luki s řetězem naproti a spolu vyrážíme poněkud rychleji směr k domovu. Původní plán dojet dom přes Landek se ukázal jako totální až fatální smrt.  Kličkujeme městskýma cyklostezkama, vyhýbáme se chodcům a na přejezdu ve Svinově si opět stojíme každý ve svým důlku. Využívám chvíle a pravou dlaň, kterou už téměř necítím a cit v ukazováčku na brzdě se rovná nule, schovávám do kapsy. Ten pocit, který zažijete, je něco mezi políváním vařící vodou a zabodávání tisíců jehel do ruky. Než přejede vlak a závory se zvednou, ruka je trochu provozu schopná a tak už to jen stačí dokoníčkovat každý do svého domova. Sevleču oblečení a trochu se rozmrazím ve sprše. Kůže na těle vypadá jak krunýř opařeného raka vařícího se ve vodě. Zajdu si něco koupit a doplnit tak kalorický deficit jídlem a po zbytek neděle se věnuji práci. No a navečer jen krátká rodinná návštěva u mami. To by mne zajímalo, kterou blbinu vymyslím příště.

13.1.2018 - Den 13 - Dneska jedu za taťkou do Albrech. Ráno si trasu trochu zkracuji a vlakem jedu do Kunčic. Ve vlaku mne mile překvapí paní průvodčí a nechce po mne 30 korunový poplatek za kolo(běžku). Je chladno, fouká silný protivítr a já se peru po dlouhé době s naloženou koloběžkou. Jelikož se mi pod bundou vytváří příjemné skleníkové teplo, cesta probíhá v poklidu. Občas si zastavím, kochám se krajinou nebo si usrknu teplého čaje z termosky. Horší byly sjezdy z kopců, tam byla zima velká a moc to ani nejelo. Odrážet se muselo i z kopce. Po cca. 2,5h dojíždím do Albrech, taťka mne vítá ,,Čau zmrzlino" a já mohu s klidem odložit koloběžku do sklepa. Vyšourám se do 3tího patra, sevleču vše mokré a vyjimečně volím horkou sprchu. Po chvilce se vrací cit a mimika do svalů na ksichtě i na rukou. Následuje velice dobrý oběd a pak návštěva cykloservisu, kde mi dokážou opravit špici a který mohu já osobně velmi doporučit. Dík Romane. Cestou dom to spláchneme dvěmi kousky v hospě a den zakončíme doma večeří a prací. Náročný den.

12.1.2018 - Den 12 - Po mém včerejším neúspěchu nechávám ráno koloběžku odpočívat, místo toho si dávám trochu ranního cvičení doma v teple. Sbalím saky paky a valím do práce, využít potencionální sílu k naplnění určitých procent pracovní náplně. Až po setmění jdu využít svou volební povinnost, jakožto svéprávný občan této země a vhodím do urny hlas v obálce doufajíc, že nebude druhé kolo prezidentské volby. Ach jak to byla mylná myšlenka. Třeba nastane změna, a nebo ne. Druhé kolo volby rozhodne.

11.1.2018 - Den 11 - Pozor změna. Ráno žádná koloběžka. na 8h si to špacíruji s kanceláří na rameni, taškou a dalšíma věcma na beňas, čti badminton s mojí ženou. Takové lehké první rozpinkání v tomto roce. No občas to nevyšlo a míček lítal přes celé hřiště. Možná z toho bude tradice a jednou za týden si zahrajeme. Děkuji za hru. Pak menší nákup v Lídlu, do práce odmakat nějaké ty hodiny a pak dom. Jelikož je dobrý čas, chci zajít si opravit špici na 20" kolu. V prvním obchodě HELIA SPORT mi bylo řečeno, že servis kol se provádí pouze přes léto a teď se servisují lyže. A pánům bylo zatěžko si zkrátit velkou špici, udělat závit a opravit to. A výsměch k tomu. Tady už nikdy více. Pokus číslo 2. BIKE KRÁM na konci Hlavní třídy. Opět skoro to samé. Pán prodejce velice odmítavým přístupem ke mne, jako k zákazníkovi mi oznámil, že tak krátké nedodávají. Ani naschledanou neřekl. Tudíž vím a doporučuji to i Vám, v těchto dvou servisech bych si nenechal opravit vůbec nic. A něco koupit už vůbec.

10.1.2018 - Den10 - Aladin hlásí, že pršet bude od 8h ranní. To by šlo. Jó dneska to bylo o dost lepší, než včera. Když kopnu do vrtule letím a svištím krajinout a asfalt ubíhá pod stupátkem. Menší úsek si dám 2x, přece nahonit trochu kilometrů a vyzkoušet tempíčko. Ještě rychlou fotku na insta a je 6:15 a začíná pršet. Aladin se sekl. Blbec. Ale zase není to tak strašný, něco vydržím. Slušné provětrání po ránu. Ale když pak jdu do obchodu pro snídani, tak neprší. Tož si říkám, kdo teda víc kecá. Pak opět nějaká ta práce, zajít s ženou mojí na obídos, pak zase práce, nakoupit a v dešti dom. Tak nakonec ten aladin nekecal, pršelo skoro celý den. Teď je večer a nezbývá nic jiného, než vytrvat u práce.

9.1.2018 - Den 9 - Ráno je těžký. Bolí hlava i oči a tělo se nechce hnout. Nejtěžší je přemluvit hlavu a mysl vstanout a donutit se alespoň k nějakému tomu sportovnímu nevýkonu. Přemáhám tu obrovskou nechuť ke všemu. Na koloběžce vlaju jak pirátská vlajka ve větru a muselo stačit jen kolečko kolem baráku. Hrozný. Pak mne sice chce náš Ostravský patriot Jarda rozesmát svým songem, ale i tak po zbytek dne je to jak na houpačce. Pak nekončící práce a jen práce. Po práci kupuji rožky na večeři a snídani, ale při mém rozpoložení to nakonec to sežeru všechno. Doklepu zbytek práce a hurá na kutě. Jó hold není všechno růžový.

8.1.2018 - Den 8 - Na ráno mne nemohlo napadnout nic obvyklého, tudíž ráno nazuju tenisky a jdu ven vyzoušet tzv. indiánský běh. No v mém případě to spíše byla křeč, teda pardon, myslel jsem rychlá chůze a z toho jsem asi celou jednu minutu běžel. Z kopce. Sloníci přece neběhaj. Domů přiletím pozdě, rychle zhltat snídani a hurá do práce na 12ctku. A to je asi tak všechno.

7.1.2018 - Den 7 - Počasí hraje svoji hru a já ji musím dneska akceptovat. Pošmurné, depresivní a deštivé počasí je dnes na pořadu dne. Takže alespoň doženu nějaké resty z práce a taky zbyl čas na nějaké to domací cvíčo. Zkusím vám to trochu popsat (třeba pro inspiraci)
  • Dneska nohy, takže trochu rozehřát. Nezapomenout!
  • 500x koloběžkový polodřep na každou nohu. Tzv. 25x na každou nohu a pak výměna. Takový trénink koloběžkového odrazu bez koloběžky.
  • 4x15 opakování čelní dřep se zátěží
  • 6x25 opakování výpony v předklonu na lýtka
  • Strečink, strečink, strečink
Večer něco uvařit na zítra, dopsat tyto slova a zalehnout do hajan. Trhněte si nohou!

6.1.2018 - Den 6 - I když mám zrmzlý nohy jak tundra na sibiři, tak si překvapivě docela ráno přispím. Než s otcem společně posnídáme, tak jeden po druhém jak na popravišti stoupáme na váhu. Ty čísla jsou vskutku zarážející a měli bychom se nad tím zamyslet. I když se nad tím zamýšlíme už hodně ale hodně dlouho a i dnes se na to vykašleme. Místo extra nízkotučného jogurtu s ovocem si dáme vánočku s máslem a marmoškou. Žijem jenom jednou a na co pak budeme vzpomínat, když budeme umírat?. No pak nějaká ta práce, obídek a můj přesun vlakem dom. Slunce vytahuje své trumfy, tak je třeba toho využít. Dnes si dávám trochu kopce, 22,1km s převýšením 363m. Pak UBREM do Lídlu a poté post fotky na instagram a psaní tohoto článku. Jo a abych nezapoměl, ne jen koloběžkou živ je člověk, tak si na večer vytáhnu nějakou práci a budu účtovat ...

5.1.2018 - Den 5 - Probouzím se na záložení energii. Hlava nechce a tělo protestuje. Pokud budu ještě jen o pár minut navíc přemýšlet o tom, zda li natáhnu na sebe hadry a vypadnu ven se projet, prohraju. Lenost mne srazí na kolena a nenechá mne vstát. Vyjíždím. Připadám si jak po ujetých 300km a vypadám jak v narkóze. Dneska to je hodně špatný. Štěstí je, že měsíc a obloha hrají to své krásné divadlo. Když mi jedna paní vleze do vyhrazeného pruhu pro cyklisty, omlouvá se mi. Odpovídám ji poněkud suše ,,Fpohodě, už jsem si zvykl". Naprosto odevzdaný dojíždím zázrakem dom. Pak vyzvednout otce z lázní, pracovní povinosti a večer s pokorou a klidem usnout u televize.

4.1.2018 - Den 4 - Ráno se cítím jak lemura a nechce se mi vyrážet ven za světla čelovky. Počkám si na východ slunce a bude z toho alespoň nějaká pěkná fotka a pohlazení na duši. Pročítám knihu a před 7h ranní se rozednívá a v hlavě blikne povel START. Musím rychle, jelikož v 8:32 mi jede bus na kancl a tak nejpozději v 8 doma, tudíž jen rychlé kolečko kolem baráku. Pobíhám a jezdím po lesoparku a vybírám to správné místo na focení. Místní zvířátka z toho mají asi náramnou srandu. Nakonecse vše podaří a ranním východem na obloze dojíždím do baráku. Obětuji snídani a letím na bus. Práce nepočká, má nohy. Teď večer dopisuji tyto řádky a raději je nebudu prodlužovat. Nějaký stín na duši. Někdy tak a někdy tak. Ti co mne znají jsou zvyklí.

3.1.2018 - Den 3 - Večer nemohu usnout, pak spím úplně blbě a levá ruka od lokte po rameno bolí jak čert. Než se stihnu úplně probrat a vykašlat se na to, tak už sjíždím černočernou tmou z kopce a před sebou jen kužel ze světla. Od Krásného pole až po Klimkovice cestu na krajnici pokrývá kamení od silničářů a tak mám možnost volby. Buď jet po krajnici, kde mohu dostat defekt a nebo jet více ve vozovce a riskovat sražení autem. Při představě  že v té zimě a vymrzlýma rukama měním duši, tak raději volím přejetí autem. Od Klimkovic až do Svinova cestu pokrývá ledovka. Takže odraz je jen takové plácání a z kopce raději přibrzdím. Hlavně nespadnout na levou ruku, která bolí ještě více než ráno a při každé možnosti ji lehce rozhýbat, aby nepromrzla. Nějakým zázrakem dotlačím koloběžku dom. V nohách 26km. Odbydu snídani a už letím na kancl. Ještě že mám tak úžasnou ženu, která mi tu ruku zatejpuje ještě úžasnější růžovou tejpou. A třeba bych už konečně mohl začít pracovat ...

2.1.2018 - Den 2 - Než se vrhnu do pracovního koloče, rychle dopisuji zážitky z předchozího dne a dneska to nebude asi nic poutavého ke čtení, přece jen 12h pracovní směna vypovídá sama o sobě. Po skončení směny se vydávám jako dravá, hladová zvěř na lov do obchodu. Mé veliké odhodlání já rázem spláchnuto studenou vodou. Koupím nějaký ten zbytek co jim zbyl v chladící vytríně a trousím se dom, kde bych nejraději vyžral i zbytek lednice, ale musím si hlídat figuru na léto.

1.1.2018 - Den_1 - Tak nám konečně začal ten nový rok 2018. Nepopsaný list papíru, který čeká, co na něj dokážeme napsat. Máme tu velkou moc a ta je v našich rukách. No já začal trochu netradičně. Večer jsem zaspal silvestr, střílení petard a neřízenou konzumaci alkoholu. Tak bylo pro mne ráno naprosto identické, s těmi ostatními rány. Dobrou snídani a pak vyrážím na prvních ranních 25km. Přece jenom tak zlehka, nebude se to na nový rok přehánnět. Odpoledne mne pak čekala snad nejrychlejší a nejlepvněšjí návštěva Brna. Byl jsem totiž požádán mojí báječnou ženou o pomoc s těžkými zavazadly a tak přece nemohu nepomoct. Alepoň byl čas dočíst v knize příběhy z Iditarotu a Great Divide Race od Honzy Kopky. Neskutečně poutavé a zajímavé vyprávění zážitků s dokonalými fotografiemi, tahle kniha nemůže chybět v žádné poličce dobrodruha.

Žádné komentáře:

Okomentovat