Na sever a zpátky

·          Jedna cesta v životě člověka nikdy nestačí a tak, Tomáš H. alias Viator Unstoppelig se vydal na Sever. Tak daleko, až dojel a objel Island a přes severské země dorazil až dom a tak úspěšně dokončil svou druhou cestu. Přináším zde rozhovor o všem možné i nemožném, co by vás mohlo jen zajímat o této neobyčejné cestě na jednokolce.

     Charakteristika sebe samotného aneb, jak by ses charakterizoval?

·         A víš, že tohle je docela těžký? Já vlastně ani pořádně nevím. Vždycky mě lákaly dálky a příroda a tak se snažím co nejvíc se držet věcí, který mě zajímají a baví. Dřív jsem hodně jezdíval na kole, ta jednokolka je pro mě v podstatě taková novinka. Jsem klidnej a většinou neškodnej člověk, ale celkem náchylnej na ponorkovou nemoc a tak jsem rád, že se mnou nakonec nikdo nejel. Jinak pocházím z malé vesničky na jihu Moravy. A rád ochutnávám piva v zemích a regionech, který navštívím. Vlastně rád ochutnávám tak nějak všechno :)

 ·         Než se zeptám na druhou cestu, představ svou první cestu a můžeš přidat i nějaké zajímavosti?

·         Zřejmě máš na mysli cestu kolem hranic ČR. Takový ten první jednokolkovej počin. On to byl zpočátku jenom takovej hec. Nakonec se z toho vyklubalo 2 151 km za nějakých 34 dnů. To se jelo v květnu 2014. Byl to v podstatě takovej test, jestli je možný na jednokolce jezdit někam dál a posléze normálně fungovat. Spousta lidí mi totiž říkala, že je to pro tělo zničující. Myslím, že neměli pravdu. Byla to fuška, to je jasný. Ale co není? Ze zajímavostí bych možná vypíchnul to, že v půlce už jsem měl takovej apetit, že jsem musel denně několikrát obědvat (polívka, hlavní chod, dezert) a stejně to nestačilo.

·         Kolik dnů ti cesta zabrala a kolik kilometrů si celkově najel?

·         Na Druhé výpravě to bylo celkem 10 814 km a pryč jsem byl 202 dnů. Projel jsem dvanáct zemí včetně Česka. 

·         Popiš, jak máš vybavenou jednokolku a co vše si vezl sebou?

·         Ta výbava je nic moc. Za prvý na nic pořádnýho nemám peníze a za druhý bych to stejně neuvezl. Než náhradní boty, tak si s sebou vezmu radši o trochu jídla navíc. S mokrýma a špinavýma nohama jet můžeš, ale s prázdným žaludkem těžko. Z výbavy jednokolky stojí za zmínku snad jenom brzda, bez které by to nešlo. Pak taky zvonek na rozhánění lidí ve městech, kteří nechápou, že jdou po cyklostezce. Z výstroje jsou to pak takový ty základní věci, jako stan, spacák, karimatka, vařič, nádobí, nůž, nějaký náhradní díly, oblečení – jedno na spaní, jedno na ježdění (dvě trika), nějaká ta mikina, dlouhý kalhoty, troje trencle a ponožky. Samozřejmě mobil, foťák a tablet. To kvůli blogu. Můj telefon je totiž z doby kamenné (Nokia). Dohromady to bylo mezi 13 – 17 kg. V závislosti na lokalitě. Na Islandu jsem toho musel vozit víc, kvůli vzdálenostem mezi obchody, než třeba v Polsku.

 

·         O tobě je známo, že nevyužíváš GPS ani moderní vymoženosti k plánování trasy, putoval si tedy, kam tě cesta vedla, nebo si trasu měl naplánovanou?

·         Nepoužívám GPS navigaci, ale GPSku s sebou mám ve foťáku a občas se do ní mrknu, když už ve městě nevím kudy kam. Ale není to takový to „zahněte doleva”. Jenom vím, kde jsem a ne kam mám jet. Trasu jsem měl vymyšlenou tak nějak úplně hrubě. V podstatě jsem jenom věděl státy, kterýma bych chtěl projíždět. Podrobněji jsem to vymýšlel pár dnů dopředu a konečnou podobu jsem vymýšlel vždycky až v ten den. Pro mě nemá smysl si všechno naplánovat dopředu, protože to stejně nedodržuju. Hodně často trasu měním podle okolností. Občas docela razantně. Zásadně se nevracím stejnou cestou. Jenom když to jinak nejde. Takže když omylem přejedu odbočku a přijdu na to až za pár kilometrů, vymyslím to jednoduše tak, abych se vracet nemusel. A to je na tom to pěkný. Já totiž v podstatě nemůžu jet špatně nebo zabloudit :)

·         Dovol mi trochu otázku osobního charakteru. Jak se cítí člověk, který se nemůže umýt ani upravit si zevnějšek?

·         V podstatě jsem se tím bavil. Teda s tím umýváním to není zas taková sranda, ale smál jsem se pokaždé, když jsem se, zejména v posledních týdnech, viděl v zrcadle. Co jinýho můžeš dělat? Brečet? Cítil jsem se dobře. To protože jsem tyhle věci prostě přestal řešit. Na tý jednokolce nemůžeš jet jen tak na lehkej převod a potíš se od začátku do konce. Lidem to ale evidentně nijak moc nevadilo. O to krásnější je pak koupel v jezeře. Ideálně při západu sluníčka, který osvětluje břeh, na kterém na tebe čeká teplá večeře a vychlazený pivko.

·         Jaký byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek z cesty?

·         Sákryš. Tak tohle je fakt hodně těžká otázka. Nejlepší? No, jeden z nejlepších zážitků byl ten, když jsem se po několika týdnech ve Finsku, kdy už jsem byl fakt vyřízenej a moje (hlavně spodní) prádlo potřebovalo už hodně dlouhou dobu vyprat, ocitl u jisté rodiny kousek od města Kuopio. Nakrmili mě tím nejlepším jídlem, napojili třeboňským pivem (dodneška nechápu, kde ho vzali) a rozehřáli pro mě saunu. Opravdovou finskou saunu. A jeden z nejhorších byl na Islandu, kdy jsem musel 2x pryč ze silnice, aby mě nesejmulo auto, který jelo v protisměru a předjíždělo. Ten den byl celej na draka a taky že jsem to pak na blogu pěkně vytmavil. Možná až moc, ale byl jsem pořádně nakrknutej.

·         Měl si možnost, přespat u někoho doma v cizí zemi? Jak si byl přijat? A co cizí řeč, nebyl problém?

·         Ano, spal jsem u několika lidí. Vždycky mě přijali s otevřenou náručí. Hlavně v Norsku jsem byl překvapenej. O pohostinosti tamních lidí jsem věděl, ale zkrátka jsem to nečekal až tak moc. Jejich pomoc byla ta největší vzpruha, která se mi na cestě dostala. Nehledě na to, že tím poznáš skutečnej život a zvyky v dané zemi. Turistickej průvodce se tomu nikdy ani nepřiblíží. Celkem slušně ovládám němčinu, tři měsíce jsem se učil norsky a vyrážel jsem se základními znalostmi angličtiny, ve které jsem se za toho půl roku neskutečně posunul. Být mezi lidma, kteří mluví cizím jazykem, je ta nejlepší škola. Ale musíš samozřejmě chtít. Domluvit se dá vždycky. Já se například snažím v dané zemi naučit alespoň základní slovíčka. Ty nejdůležitější, jako třeba děkuji, prosím, ahoj, pivo, na zdraví atd. Ale většinou převládala ta angličtina.

·         Určitě bude všechny čtenáře zajímat, jestli bude nějaká obsáhlejší reportáž s fotkami, nebo kniha, nebo video na youtube popř. přednáška?

·         Dělám na tom. Na internetu bude začátkem příštího roku možný shlédnout krátký video a taky budu mít pár besed, kde budu povídat. Třeba na festivalu Cyklocestování v Hradci (4.-5.2.2017)a ve Frýdku (10.-12.2.2017). Ale na co se chci hlavně zaměřit, tak na knížku. Rád bych tohle vydal v knižní podobě, ale všechno má svůj čas.

 ·         Jak sám na sobě pociťuješ návrat do reality ?

·         Spíš bych to nazval návrat do běžnýho života :) Celkem v pohodě. Bál jsem se, že doma nevydržím a že mi to bude hodně chybět. Skutečnost je taková, že mi ten nomádskej způsob života sice chybí a od rána do večera přemýšlím co dál, ale doma je prostě doma. Už jsem stihl menší výlet do hor. Pořád mě to táhne ven.

·         A co tví rodiče, jak to zvládají, když práskneš do bot a půl roku si mimo ČR?

·         Naši jsou na moje výstřelky už asi zvyklí. Půl roku je samozřejmě delší doba než čtrnáct dnů někde na dovolené. A jestli nejsou, tak je upřímně lituju, páč jim nic jinýho nezbyde :)

·         Pro další odvážlivce, prozraď hrubý odhad, na kolik ,-Kč tě cesta vyšla?

·         No, přesný číslo nevím, ještě jsem to nepočítal a asi ani nikdy přesně nespočítám, ale celkový náklady od prvního května do toho 19. listopadu byly někde okolo 80ti tisíc. Nejdražší položkou byly lodě. Ty byly lehce přes dvacet tisíc. Takže za jídlo v podstatě 60k, přičemž jsem většinu času strávil v nejdražších státech Evropy. Myslím si, že být tam na severu v průměru za desítku celej měsíc na dovolený je docela fajn cena. Asi třetinu peněz jsem dostal od přátel, rodiny a čtenářů blogu. 

·         A co další cesta? Do třetice všeho dobrého, takže bude cesta kolem světa?

·         Další takovej :) Cesta kolem světa by se mi určitě líbila, ale momentálně si užívám volno. Když jsem si srovnal, kolik kilometrů jezdí ostatní dálkoví jezdci na jednokolkách, zjistil jsem, že jsem mezi nima v podstatě takovej sprinter. Docela dlouho jsem držel denní dávky na pěkných číslech (bráno pro jednokolku) a musím se přiznat, že už to ke konci šlo poznat. Ale svůj podíl na tom měl i fakt, že ten stroj by už další dva tři tisíce kilometrů asi nevydržel. Další výprava bude. Ještě nevím na čem a kam, ale bude.

 ·         Poslední otázka. Chtěl by si čtenářům něco vzkázat?

·         Přijďte pokecat na besedu a kupte si moji knížku :D

·         Tome, děkuji za rozhovor a mnoho štěstí na dalších cestách. 

       Odkaz na blog od Toma, kde je další spousta čtení z jeho cest >> ZDE