· Jedna cesta v životě člověka nikdy nestačí a tak, Tomáš H. alias Viator Unstoppelig se vydal na Sever. Tak daleko, až dojel a objel Island a přes severské země dorazil až dom a tak úspěšně dokončil svou druhou cestu. Přináším zde rozhovor o všem možné i nemožném, co by vás mohlo jen zajímat o této neobyčejné cestě na jednokolce.
Charakteristika
sebe samotného aneb, jak by ses charakterizoval?
·
A víš, že tohle
je docela těžký? Já vlastně ani pořádně nevím. Vždycky mě lákaly dálky a
příroda a tak se snažím co nejvíc se držet věcí, který mě zajímají a baví. Dřív
jsem hodně jezdíval na kole, ta jednokolka je pro mě v podstatě taková novinka.
Jsem klidnej a většinou neškodnej člověk, ale celkem náchylnej na ponorkovou
nemoc a tak jsem rád, že se mnou nakonec nikdo nejel. Jinak pocházím z malé
vesničky na jihu Moravy. A rád ochutnávám piva v zemích a regionech, který
navštívím. Vlastně rád ochutnávám tak nějak všechno :)
·
Než se
zeptám na druhou cestu, představ svou první cestu a můžeš přidat i nějaké
zajímavosti?
·
Zřejmě máš
na mysli cestu kolem hranic ČR. Takový ten první jednokolkovej počin. On to byl
zpočátku jenom takovej hec. Nakonec se z toho vyklubalo 2 151 km za nějakých 34
dnů. To se jelo v květnu 2014. Byl to v podstatě takovej test, jestli je možný
na jednokolce jezdit někam dál a posléze normálně fungovat. Spousta lidí mi
totiž říkala, že je to pro tělo zničující. Myslím, že neměli pravdu. Byla to
fuška, to je jasný. Ale co není? Ze zajímavostí bych možná vypíchnul to, že v
půlce už jsem měl takovej apetit, že jsem musel denně několikrát obědvat
(polívka, hlavní chod, dezert) a stejně to nestačilo.
·
Kolik dnů
ti cesta zabrala a kolik kilometrů si celkově najel?
·
Na Druhé
výpravě to bylo celkem 10 814 km a pryč jsem byl 202 dnů. Projel jsem dvanáct
zemí včetně Česka.
·
Popiš,
jak máš vybavenou jednokolku a co vše si vezl sebou?
·
Ta výbava
je nic moc. Za prvý na nic pořádnýho nemám peníze a za druhý bych to stejně
neuvezl. Než náhradní boty, tak si s sebou vezmu radši o trochu jídla navíc. S
mokrýma a špinavýma nohama jet můžeš, ale s prázdným žaludkem těžko. Z výbavy
jednokolky stojí za zmínku snad jenom brzda, bez které by to nešlo. Pak taky
zvonek na rozhánění lidí ve městech, kteří nechápou, že jdou po cyklostezce. Z výstroje
jsou to pak takový ty základní věci, jako stan, spacák, karimatka, vařič,
nádobí, nůž, nějaký náhradní díly, oblečení – jedno na spaní, jedno na ježdění
(dvě trika), nějaká ta mikina, dlouhý kalhoty, troje trencle a ponožky.
Samozřejmě mobil, foťák a tablet. To kvůli blogu. Můj telefon je totiž z doby
kamenné (Nokia). Dohromady to bylo mezi 13 – 17 kg. V závislosti na lokalitě.
Na Islandu jsem toho musel vozit víc, kvůli vzdálenostem mezi obchody, než
třeba v Polsku.
·
O tobě je
známo, že nevyužíváš GPS ani moderní vymoženosti k plánování trasy,
putoval si tedy, kam tě cesta vedla, nebo si trasu měl naplánovanou?
·
Nepoužívám
GPS navigaci, ale GPSku s sebou mám ve foťáku a občas se do ní mrknu, když už
ve městě nevím kudy kam. Ale není to takový to „zahněte doleva”. Jenom vím, kde
jsem a ne kam mám jet. Trasu jsem měl vymyšlenou tak nějak úplně hrubě. V
podstatě jsem jenom věděl státy, kterýma bych chtěl projíždět. Podrobněji jsem
to vymýšlel pár dnů dopředu a konečnou podobu jsem vymýšlel vždycky až v ten
den. Pro mě nemá smysl si všechno naplánovat dopředu, protože to stejně
nedodržuju. Hodně často trasu měním podle okolností. Občas docela razantně.
Zásadně se nevracím stejnou cestou. Jenom když to jinak nejde. Takže když
omylem přejedu odbočku a přijdu na to až za pár kilometrů, vymyslím to
jednoduše tak, abych se vracet nemusel. A to je na tom to pěkný. Já totiž v
podstatě nemůžu jet špatně nebo zabloudit :)
·
Dovol mi
trochu otázku osobního charakteru. Jak se cítí člověk, který se nemůže umýt ani
upravit si zevnějšek?
·
V podstatě
jsem se tím bavil. Teda s tím umýváním to není zas taková sranda, ale smál jsem
se pokaždé, když jsem se, zejména v posledních týdnech, viděl v zrcadle. Co
jinýho můžeš dělat? Brečet? Cítil jsem se dobře. To protože jsem tyhle věci
prostě přestal řešit. Na tý jednokolce nemůžeš jet jen tak na lehkej převod a
potíš se od začátku do konce. Lidem to ale evidentně nijak moc nevadilo. O to
krásnější je pak koupel v jezeře. Ideálně při západu sluníčka, který osvětluje
břeh, na kterém na tebe čeká teplá večeře a vychlazený pivko.
·
Jaký byl
tvůj nejlepší a nejhorší zážitek z cesty?
·
Sákryš.
Tak tohle je fakt hodně těžká otázka. Nejlepší? No, jeden z nejlepších zážitků
byl ten, když jsem se po několika týdnech ve Finsku, kdy už jsem byl fakt
vyřízenej a moje (hlavně spodní) prádlo potřebovalo už hodně dlouhou dobu
vyprat, ocitl u jisté rodiny kousek od města Kuopio. Nakrmili mě tím nejlepším
jídlem, napojili třeboňským pivem (dodneška nechápu, kde ho vzali) a rozehřáli
pro mě saunu. Opravdovou finskou saunu. A jeden z
nejhorších byl na Islandu, kdy jsem musel 2x pryč ze silnice, aby mě nesejmulo
auto, který jelo v protisměru a předjíždělo. Ten den byl celej na draka a taky
že jsem to pak na blogu pěkně vytmavil. Možná až moc, ale byl jsem pořádně
nakrknutej.
·
Měl si
možnost, přespat u někoho doma v cizí zemi? Jak si byl přijat? A co cizí
řeč, nebyl problém?
·
Ano, spal
jsem u několika lidí. Vždycky mě přijali s otevřenou náručí. Hlavně v Norsku
jsem byl překvapenej. O pohostinosti tamních lidí jsem věděl, ale zkrátka jsem
to nečekal až tak moc. Jejich pomoc byla ta největší vzpruha, která se mi na
cestě dostala. Nehledě na to, že tím poznáš skutečnej život a zvyky v dané
zemi. Turistickej průvodce se tomu nikdy ani nepřiblíží. Celkem slušně ovládám
němčinu, tři měsíce jsem se učil norsky a vyrážel jsem se základními znalostmi
angličtiny, ve které jsem se za toho půl roku neskutečně posunul. Být mezi
lidma, kteří mluví cizím jazykem, je ta nejlepší škola. Ale musíš samozřejmě
chtít. Domluvit se dá vždycky. Já se například snažím v dané zemi naučit
alespoň základní slovíčka. Ty nejdůležitější, jako třeba děkuji, prosím, ahoj,
pivo, na zdraví atd. Ale většinou převládala ta angličtina.
·
Určitě
bude všechny čtenáře zajímat, jestli bude nějaká obsáhlejší reportáž
s fotkami, nebo kniha, nebo video na youtube popř. přednáška?
·
Dělám na
tom. Na internetu bude začátkem příštího roku možný shlédnout krátký video a
taky budu mít pár besed, kde budu povídat. Třeba na festivalu Cyklocestování v
Hradci (4.-5.2.2017)a ve Frýdku (10.-12.2.2017). Ale na co se chci hlavně
zaměřit, tak na knížku. Rád bych tohle vydal v knižní podobě, ale všechno má
svůj čas.
·
Jak sám
na sobě pociťuješ návrat do reality ?
·
Spíš bych
to nazval návrat do běžnýho života :) Celkem v pohodě. Bál jsem se, že doma
nevydržím a že mi to bude hodně chybět. Skutečnost je taková, že mi ten
nomádskej způsob života sice chybí a od rána do večera přemýšlím co dál, ale
doma je prostě doma. Už jsem stihl menší výlet do hor. Pořád mě to táhne ven.
·
A co tví
rodiče, jak to zvládají, když práskneš do bot a půl roku si mimo ČR?
·
Naši jsou
na moje výstřelky už asi zvyklí. Půl roku je samozřejmě delší doba než čtrnáct
dnů někde na dovolené. A jestli nejsou, tak je upřímně lituju, páč jim nic
jinýho nezbyde :)
·
Pro další
odvážlivce, prozraď hrubý odhad, na kolik ,-Kč tě cesta vyšla?
·
No, přesný
číslo nevím, ještě jsem to nepočítal a asi ani nikdy přesně nespočítám, ale
celkový náklady od prvního května do toho 19. listopadu byly někde okolo 80ti
tisíc. Nejdražší položkou byly lodě. Ty byly lehce přes dvacet tisíc. Takže za
jídlo v podstatě 60k, přičemž jsem většinu času strávil v nejdražších státech
Evropy. Myslím si, že být tam na severu v průměru za desítku celej měsíc na
dovolený je docela fajn cena. Asi třetinu peněz jsem dostal od přátel, rodiny a
čtenářů blogu.
·
A co
další cesta? Do třetice všeho dobrého, takže bude cesta kolem světa?
·
Další
takovej :) Cesta kolem světa by se mi určitě líbila, ale momentálně si užívám
volno. Když jsem si srovnal, kolik kilometrů jezdí ostatní dálkoví jezdci na
jednokolkách, zjistil jsem, že jsem mezi nima v podstatě takovej sprinter.
Docela dlouho jsem držel denní dávky na pěkných číslech (bráno pro jednokolku)
a musím se přiznat, že už to ke konci šlo poznat. Ale svůj podíl na tom měl i
fakt, že ten stroj by už další dva tři tisíce kilometrů asi nevydržel. Další
výprava bude. Ještě nevím na čem a kam, ale bude.
·
Poslední
otázka. Chtěl by si čtenářům něco vzkázat?
·
Přijďte
pokecat na besedu a kupte si moji knížku :D
·
Tome,
děkuji za rozhovor a mnoho štěstí na dalších cestách.
Odkaz na blog od Toma, kde je další spousta čtení z jeho cest >> ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat