24h / 2017

Reporty z 24h závodů 2017

12.-13.8.2017 - Lichnov 24 - cyklistický závod trojic, dvojic a jednotlivců

 

Den předem vše vyprat, sbalit do krabice, nachystat vše potřebné a hlavně nic nezapomenout (nakonec se tak nestalo). Ráno brm brm přejezd do Lichnova na místo startu cyklistického závodu 24h (ale my koloběžkáři se tam musíme přisrat). Vyzvednout číslo, vybalit věci, postavit stan, připnout číslo a nachystat se na start. Trať neznám a proto po startu se nechám vést abych věděl, kam jet. Samozřejmně do toho všichni práskli a byli fuč. Úsek mezi výjezdem z Lichnova a Frenštátem to bylo pro mne zničující a říkal si ,,už nikdy" a říkám to pořád. Ale nemohu to vzdát, jelikož by se našlo pár jedinců, kterým by to udělalo radost. U Penny doprava a zvlněnou krajinou a poté z kopce až do Lichnova a kolo s číslem jedna uzavřeno. Kopec a výjezd na Březiny mne snad bude strašit ještě ve snech. Z počátku se jelo 30min/kolo, po 2 kolech vyměnit bidon a po 5tém zastavit na odpočinek. Moc ty počty nesedí, takže zlepšit pro příště. Kolem 17h tachometr ukazoval 100vku a jelo se dále. Před 19h nastal moment, který mne vytrhl z rovnováhy. Předjíždějící auto přes plnou v protisměru, tedy na mé straně a v tu chvíli byla chuť se na to celý vykašlat, zdraví je přednější. Po dojetí kola to vyřešila polévka a pár slov se supportem. Noc byla výživná. Sem tam nějaká krize. Mikrospánek při chůzi do kopce na Březinkách, mikrospánek z kopce, srnečky ve škarpě, spaní v křesílku před stanem, spaní ve stanu. V noci pěkná kosa, celých 12st a začínal se obalovat jak cibule. Po nejdelším spánku od 2:40 do 5:00 bylo pokušení zůstat ve vyhřátém spacáku velké, ale touha silnější. To ploužení po trati bych opravdu nenazýval jízdou, ale jen nějaký dojezd se ctí. Po 9:30 najíždění do posledních dvou kol. Předposlední šlo do plných, aby to poslední si mohl dát vklidečku. v 10:38 vjíždím do cíle a hurá konec. Zasloužený malý pivo a langoš mi navrací sílu žít. Aby toho nebylo málo, tak z mojí strany bylo menší dohadování o tom, jestli teda jsem kolař, nebo koloběžkář a nakonec zvítězil zdravý rozum, mé číslo bylo přeřazeno a nakonec byla odměna v podobě 2. místa s medailí (pohárek by se mi líbil víc, ale nejsem náročný). A to je vlastně konec. Sbalit vše do auta a odjet dom a ve svém nitru si odnést další, velmi silný zážitek a je potěšující být obohacen o další cenné zkušenosti. Kdo ví, co bude příští rok.


1 komentář: